Někteří zvláště talentovaní ukrajinští “experti” očekávali útok Putina na Ukrajinu v době katolických vánoc (25. prosince). Proč v době katolických, když většina ukrajinských křesťanů jsou pravoslavní? Zřejmě proto, že “nejvlastenečtější” ukrajinští experti když nejsou katolíci, tak jsou uniaté a jsou přesvědčeni, že pokazit Vánoce jim chce osobně Putin.
Datum příspěvku 29. prosince 2021
Rostislav Iščenko
“Předvídavost” těchto expertů nejen že se nesplnila, ale jako by se dokonce přeplnila. V noci na 25. prosince (nad ránem, jak oznámil prezident Ruska) Severní loďstvo Ruska provedlo další zkoušku rakety Zirkon.
Nehledě na to, že na zveřejněných záběrech byl demonstrován start samostatné rakety, Putin sdělil, že byla provedena střelba salvová. Je možné, že v poslední době se změnila vojenská námořní terminologie, ale doposud salva předpokládala start více než jedné rakety, takže existují všechny předpoklady se domnívat, že na závěrečné etapě zkoušek Zirkonu předvedli ruští námořníci schopnost jedné lodi během krátkého intervalu (od několika vteřin po minutu) vystřelit několik raket (není vyloučeno, že najednou všechny, naložené do odpalovacího kontejneru).
Vzhledem k tomu, že odpalovací kontejnery mohou být od čtyř (na malé raketové lodi), po několik desítek (na těžkém atomovém raketovém křižníku), podařil se vánoční dárek pro USA grandiózní. Právě pro USA. Vždyť, pokud říkáme, že nemáme o čem jednat s Ukrajinou, jelikož místní úřady nic nerozhodují, ale hovořit je třeba přímo s Američany, tak je správné i rozvinutí této myšlenky: je nesmyslné bojovat s Ukrajinou, jelikož vítězství nad ní nic neřeší, je třeba zvítězit rázem nad USA – pramenem zla na planetě.
Každou událost je nutno posuzovat v komplexu s předchozími a s těmi, které mají následovat.
Krátce před poslední zkouškou Zirkonu (v roce 2022 raketa půjde do výzbroje) ruské MZV, působící v těsné koordinaci s MO, předložilo USA ultimátum. Je pravda, že Putin prohlásil, že to není ultimátum, ale prezident nic jiného ani říci nemohl, avšak tón dokumentu je zcela ultimativní.
Poté, co USA začaly “ze sebe dělat šaška” zda hned a definitivně zamítnout ruský návrh, nebo jej začít částečně projednávat, nebo předložit svůj, bylo Washingtonu tím nejprůhlednějším způsobem, zpočátku na úrovni MZV Ruska, a potom i osobně prezidentem naznačeno, že Rusko se neplánuje plést do pro Američany pohodlných drobných konfliktů s jejich vazaly, a je připraveno uplatňovat nediplomatické metody působení bezprostředně na USA.
Tedy na tomto pozadí proběhla zkouška Zirkonu.
Američanům je tato raketa známa, nejednou se úspěšně testovala. Zaoceánští vojáci již stihli vyhodnotit její potenciál.
Podle jejich hodnocení dodání Zirkonu do výzbroje definitivně pohřbí jakoukoliv možnost USA přesouvat vojska, techniku a spotřební materiál přes Atlantik v případě konfliktu s Ruskem. Důvod – hypersonický Zirkon má vzdálenost zničení nadvodních cílů až tisíc kilometrů (dříve se oznamovala vzdálenost do 500, zjistilo se však, že lze střílet dvakrát dál). Podle názoru Američanů je nyní každá menší ruská loď (nebo ponorka), vyzbrojená Zirkony, ze vzdálenosti, ze které nemůže být zjištěna, snadno schopná zničit letadlovou loď, plující pod ochranou své letecké úderné skupiny. Radary rakety nezaznamenají, systémy PVO je nesestřelí, vypouštět je lze z dálky, převyšující dosah amerických raket nejen uložených na lodi, ale také dopravovaných letectvem letadlových lodí.
S řadou raket v podobě subsonického Kalibru, supersonického Onixu (fungují na střední vzdálenosti) a dalekonosného hypersonického Zirkonu je ruské loďstvo, dokonce v nynějším složení (zakoušejí silný nedostatek nadvodních lodí oceánské zóny), schopno zabránit Američanům v přístupu nejen k ruským břehům (mimochodem, všemi těmito raketami mohou být vybavovány i pobřežní systémy), ale také v principu k pro nás důležitým bodům Euroasijského kontinentu.
V této situaci jsou jakékoliv v Evropě rozmístěné pozemní síly odsouzeny k likvidaci během docela krátké doby.
Rusko zbavilo Američany jejich milované hračky – možnosti vést s atomovým státem neatomovou válku se strategickými cíli. USA natolik zaostaly v běžných zbraních, že mohou počítat s únikem před porážkou pouze při okamžitém zahájení atomové války, přičemž masivním odstřelením všeho, co mají. Přitom, vzhledem k náskoku vývoje ruských systémů PVO a PRO, jim dokonce takový sebevražedný krok sotva pomůže.
Dlouhou dobu se po rozpadu SSSR v takové situaci nacházelo Rusko. Americká převaha v běžných zbraních diktovala nutnost masivní atomové odpovědi. Jelikož avšak bylo jasné, že nikdo nebude začínat atomovou válku kvůli bombardování Jugoslávie, nebo kvůli svévolnému chování USA na postsovětském prostoru (masivní jaderný úder lze zasadit pouze jednou a pouze když vznikne netriviální hrozba zničení tvého vlastního státu), Američané měly po desetiletí naprostou volnost rukou v celém světě, Rusko si mohlo uchránit před agresí pouze vlastní území a území svých natolik blízkých spojenců, že útok na ně by se jednoznačně posuzoval jako útok na Rusko.
Nyní se v této bezmocné situaci ocitly USA. Ruce Ruska jsou uvolněny pro aktivní politiku. Američtí generálové a admirálové předpokládají, že budou moci udržovat rovnováhu sil v oceánu a zachovávat možnost svého loďstva k provádění aktivních operací díky zesílenému sledování rozvinování ruských lodí a ponorek. To musí poskytnout možnost provádět rozvinování sil americké flotily v oceánu s předstihem s tím, aby se ruské lodi dostávaly do rozmezí dosahu jejich zbraní.
Při nedostatku ryb je i rak rybou. Možná dočasně taková strategie skutečně umožní Američanům udržovat díky značné kvantitativní převaze svého loďstva ruské lodi, které jsou v bojové pohotovosti, na mušce. To nezmaří americké ztráty v případě konfliktu, ale poskytuje to šanci v odpověď zničit ruskou loď.
Nicméně, vzhledem k technickému stavu amerického loďstva, servisním možnostem a rychlosti uvádění do provozu nových lodí (už v okamžiku zakládání morálně zastaralých v porovnání s ruskými) může být tato strategie efektivní rok-dva. Po celou tuto dobu bude loďstvo USA zakoušet silné přetěžování, jelikož bude muset několikanásobně zvýšit přítomnost svých lodí v oceánu, a tedy zkrátit dobu na jejich opravu, technický servis a odpočinek posádek. Za pár let takové honičky se lodi začnou hromadně vyřazovat a sotva to vydrží i američtí námořníci. Ti se v posledních letech stali jaksi příliš jemnocitnými. Přitom je třeba mít na paměti, že celou tu dobu bude ruské loďstvo zvyšovat svůj potenciál a že Washington musí brát v úvahu ještě i rostoucí čínské loďstvo.
Vzhledem k tomu, že Američani zatím neodmítli jednání o novém systému mezinárodní bezpečnosti, když oznámili připravenost setkávat se na expertní úrovni už koncem ledna-začátkem února, celý komplex Ruskem učiněných opatření – od předložení ultimáta, po zkoušku Zirkonu – má zajistit maximálně konstruktivní postoj USA během těchto jednání.
Pokud Moskva dříve pouze slibovala USA, že v případě konfliktu bude střílet na místa přijímání rozhodnutí, tak nyní demonstruje svou schopnost udělat to a neschopnost USA ubránit se. Američany zvou domlouvat se, dokud nebude hůře, ale volba je, pochopitelně, na nich.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
https://ukraina.ru/opinion/20211227/1032972308.html